Červen 2019

Kdyby ve zkratce

26. června 2019 v 23:00 | Cihelna |  O čemkoliv
Kdyby…
Kdyby, kdyby, kdyby….. první, co mě napadlo, bylo léta prověřené…. "Kdyby byly v p*d*li ryby, nemusely by být rybníky" a za druhé, co je také známé: "Na kdyby se nehraje."
Tak na co se hraje?
To záleží na každém z nás…
Kdyby. Zvláštní slovo. Slovo, kterým začínají naše zatím nesplněné touhy a sny, slovo, kterým začínají naše už nikdy nenaplněné touhy a sny.
Šťasten ten, kdo toto slovo používá velmi, ale velmi málo. Proč? Protože většinou nelituje toho, co bylo, a svou budoucnost vidí jako to, co chce aby přišlo, a proto také udělá vše pro splnění svého cíle. Ale ten, kdo si hraje na kdyby? No, většinou jen u kdyby zůstává a nic se nezmění.
O kdyby by se mohlo psát do nekonečna: kdyby v životě, v rodině, v přátelství, v politice, v práci atd. atd.atd…
Ale dost filozofování…. Návrat do lehkovážné reality. Dnes je hrozné počasí, tak co kdybych si našla nějaké příjemné místo, co kdybych si udělala nějaký osvěžující nápoj a co kdybych připravila k večeři jen něco lehkého. A nebo, co kdybych nedělala vůbec nic…. jo, konečně dobrý nápad. Ať si každý dá k večeři, co chce…
Nejvyšší čas najet na jihoevropský způsob života, kdyby se neochladilo.

Hrnce - dárek

26. června 2019 v 17:36 | Cihelna |  Malby a kresby jedné amatérky :)
Hrnce- dárek pro mou kamarádku

Manželské ráno po X letech ( i tak může vypadat)

22. června 2019 v 23:37 | Cihelna |  Na vlně života (články)

"Dobré ráno! Nejvyšší čas vstát!" usmívá se na mě s přihlouplým úsměvem. Nechápu, jak může mít po ránu tak dobrou náladu. Je prostě na zabití!
Nevrle a otráveně odpovídám na pozdrav: " Čau, mně se nechce vstávat, ale chce se mi neskutečně čůrat."
" No , tak si pospěš, protože my už jsme vstali a my tady na tebe čekáme!"
" Tak to čekat můžete, ale já se oblíknu, udělám snídani a… a odjíždím."
" Jak odjíždíš?! Co je to za blbost?! Pojď ke mně a nebuď nepříjemná!"
" Máš smůlu, brouku, ale v devět musím být na kosmetice."
"Na jaký kosmetice?! Vždyť jsou to vyhozený prachy! pojď se ke mně tulit. Já ti udělám jinou kosmetiku. A zadarmo."
" Jak ty jsi po ránu vtipný? A nelákej mě, máš to marný! Chceš taky čaj?"
" Nechci čaj! Chci něco jinýho!" pozvedá vilně obočí a posílá ke mně vyzývavý pohled. Proč musí bejt furt tak při chuti….a ráno…
"Tak ty jedeš na kosmetiku?...hmmm… a proč si bereš to pěkný prádlo. Divný… No, ale jak ty jsi atraktivní… nedáme si přeci jenom jedno numerko?" Pořád se vilně usmívá, ví, jak mě to pruží a čeká na odpověď.
" Ty sám jsi numero!"
" Hmm… Jak ty jsi ráno příjemná!"
" Já vím, příjemná a přítulná,"měním hlas a pokračuji, " ale kdybys mi zasponzoroval tu kosmetikumožná bych byla příjemná a přítulná zítra ráno." Úlisně se usmívám a odcházím do kuchyně. Mám nepokrytou škodolibou radost. Copak mi asi odpoví?
" To snad není pravda! Co si vůbec myslíš? Necháš mě tady strádat a ještě si řekneš o peníze?!" ozývá se z ložnice. Jaké štěstí, že nemáme sousedy a v klidu můžeme vést nerušenou konverzaci přes pokoje, aniž by si někdo stěžoval.
"Ano."
"Jak?!...ano?!"
"No ano, je ano, přispěješ mi ,prosím, nebo ne?"
"Jsi děsná, podej mi peněženku, jsem zvědav, jak se mi dnes večer a hlavně zítra ráno odměníš?"
"Tss… nevím, kdo je tady děsnej, ale dobrá.. budu velkorysá. Souhlasím. A doufám, že z té tvé vinotéky vylovíš na večer nějakou lahodu….Tak, chceš teda ten čaj?" volám zpět do ložnice.
"Jo, s medem a nezapomeň mi koupit Sport!" slyším, bohužel zřetelně .
"Jojo, tak čau, jedu."
"Nezapomeň na ten Sport!"

Krása ticha

19. června 2019 v 18:28 | Cihelna |  Úvahy:Tak si běžím a napadá mě...
Krása ticha.
Běžím a užívám si ticho. Nemohu se ho nabažit. Nikdo nikde, sama, jen se psem. Žádné telefony, žádné dotazy ani odpovědi, prostě krása. …..
Naprosto stejný pocit, jako když konečně všichni ulehnou a spí. Dům jako by si oddechl od každodenního ruchu, běhání sem a tam, hádek… a já si v kráse ticha mohu sednout, nalít si sklenku a být konečně sama.
Naprosto stejný pocit jako když skončí slavnost a konečně k ránu všichni "vypadnou". Chvíle, kdy si sedám na terase do křesla, dávám si nohy na stůl a ač nekuřák, propadám své tajné neřesti a zapaluji si tenké cigáro se sklenkou a jen tak mlčím, odpočívám, dívám se do zahrady nebo na jasné nebe a užívám si krásu ticha.
Ale je i jiné ticho, ticho, o které nestojím. Je to ticho osamění. Ticho, kdy odejdou vaše dospívající děti a vy nenávratně víte, že ten tehdy šílený křik, hluk a lomoz, který ta skupina Smršť vyluzovala, už nikdy neuslyšíte. Ticho, které nastává, když se dva rozejdou, když nenávratně jeden opustí druhého.
Pak je těžké odhalit krásu ticha…….

Jahodové osvěžení

17. června 2019 v 22:16 | Cihelna |  Jak se jí v cihelně. O jídle vážně nevážně.
Asi mě nikdy nepřestane udivovat (v tom špatném slova smyslu) vlezdoprdelismus.
I když kdo z nás tam z různých zištných či nezištných důvodů alespoň jednou za život trošku nevlezl. Ani já bych nebyla kamarádka Mirka Dušína, snad může být mou omluvou, že vždy mi z toho bylo na zvracení, ale prostě jsou okamžiky, kdy si člověk musí říci, že účel svědčí prostředky a šlapat po štěstí by byla hloupost.
Určitě všichni znáte nebo máte ve své blízkosti člověka typ " hujer". Já mám v zaměstnání ještě něco horšího, a to typ "hujerová" a ne jednu. Naštěstí dnes na schůzi perlila jen jedna. Po několika minutách tlachání o ničem, jsem začala přemýšlela, jak si zlepšit náladu…a……vzpomněla jsem si, že mám doma jahody i destilát a v hlavě mi začal vonět lahodný, leč nebezpečný nápoj.
Dejme mu název jahodové osvěžení.
Co potřebujeme:
- nějaký kvalitní alkohol, nejlépe vodku Absolutku, ale to je jen můj názor, protože jinou vodku nepiju, tahle jediná mi "nesmrdí", ale když přijde bída na kozáka…..
-led
- cukr
- mixér ( možná stačí shaker, ale ten nemám)
Postup, ten můj, je následující.
Do mixéru dám nakrájené jahody, přidám cukr (to si každý musí vychytat sám), led a vodku. Vše dobře promíchám. Naleji so sklenic. Bože,….to je nektar!!!
Doporučení: pít nejvíce dvě sklenky, protože nápoj je tak zrádný podle toho, kolik vodky přilijeme, ale pozor! Poměr je třeba vyzkoušet, málo je nanic a hodně kazí chuť a vůni jahod.
Proto ještě jednou: nápoj je zrádný tak, jako je chutný a osvěžující. A pít rozhodně tehdy, když víte, že už nic nebudete dělat, nikam nepojedete, prostě máte před sebou část dne, kdy všechno bude fajn….

Šrám na srdci (navždy)

10. června 2019 v 22:16 | Cihelna |  Na vlně života (články)
Prší. Padá na kolena, cítí, jak ji opouštějí síly, cítí, jak jí krvácí srdce, jako kdyby ji neviditelná ruka rvala srdce z hrudi. Ta bezmoc, to utrpení v tváři, oči, které nejsou schopny jakýchkoliv slz. Mozek vypíná, z těla se vytrácí veškerá energie. Pomalu se mění v mrtvou živou. Není schopna vnímat okolní svět.
Je na kolenou a sepnutýma rukama ji zbývá jen jediná otázka: " Proč, Bože, přeci nemůžeš být tak krutý a nemilosrdný!". Modlí se otčenáš a zdrávas Maria, setrvačně, pořád dokola. Srdce krvácí, dech se zrychluje, jen oči jsou stále bez slz. Cítí ten chlad, cítí, že tu někde je, ohlíží se, nedokáže rozpoznat, odkud se objeví.
V uších jí jako vzdálená ozvěna zní konečný verdikt: na sál. "Není na co čekat, v břišní dutině je 2,5 litru tekutiny. Musíme okamžitě na sál!" Musí být silná, ale tělo a mysl to vidí jinak. V poslední chvíli vběhne na toaletu, to co je vevnitř, jde všechno ven. Vybíhá na nemocniční dvůr. Je noc. Prší. Padá na kolena. Je sama a má pocit, že jí pukne srdce.

Přibližně po hodině se odhodlá vrátit. Doktor jí něco vysvětluje, nevnímá, sestra ji odvádí k dítěti:
" Měli jste štěstí, slouží naši nejlepší doktoři."

Odchází k autu a v tom ji vidí. Vidí, jak na ni zamávala, usmála se, otočila se a odchází. Dnes sama.
Druhý den jí ošetřující lékař sděluje, že syna od smrti dělilo 40 minut.
Časem na srdci zbyl jen šrám, živý šrám. Když se podívá na syna, cítí, jak se jizva otvírá a má co dělat, aby ji oči nezalily slzy. Je vděčná, že v té chvíli byl Bůh milosrdný.

Jídlo, na které se těším celý rok

1. června 2019 v 21:59 | Cihelna |  Jak se jí v cihelně. O jídle vážně nevážně.
Jídlo, na které se těším celý rok. Není to žádné jídlo, které by vonělo exotikou, extravagancí, výjimečnými nebo drahými ingrediencemi, platila by se za něj horentní suma, či ho podávali jen ve vybraných restauracích.
Co by to tak mohlo být? Odpověď na tuto otázku je stejně jednoduchá, jako jídlo samo.
Nejedná se totiž o nic jiného než o první vlastnoručně nakopané čerstvé brambory vařené v páře.
Co tedy je třeba k přípravě této lahodné many?
Především: řádek brambor, kratce, košík, dále vlastnoručně nakopané brambory, hrnec s pařáčkem a v něm voda (nezapomenout!), sůl, kmín.
Tak tedy…. za doprovodu psů se vydáte nakopat brambory. Brambory se očistí a dají vařit v páře na pařáčku, osolené, posypané kmínem. Když se zdá, že jsou skoro vařené, odstaví se a nechají dojít.
Mezitím si připravíme salát( záleží na tom jako máme chuť) pomazánku (také zaleží na chuti) nebo si nastrouháme sýr ( opět jakýkoli máme rádi, goudu, eidam nivu….) nedo je jen omastíme máslem.
Můžeme posypat bylinkami. Potom stačí jen přinést pití a může se jíst. Co jíst, může se vychutnávat každé sousto.
Lahodné jednoduché jídlo, jehož výhodou je možnost připravit ho podle toho, na co máme právě náladu a chuť. A jak jinak… nejlépe chutná venku….na terase.