Září 2019

Podzim- zátoka

26. září 2019 v 19:14 | Cihelna |  Malby a kresby jedné amatérky :)
Miluju, když se vydaří podzim a příroda má šanci v babím létě vykouzlit ty nejkrásnější barvy. Když z části spadne zlaté listí topolů, tak na tohle se dívám z okna.

Každodenní radost

24. září 2019 v 19:43 | Cihelna |  O čemkoliv
Každodenní radost….. Co je pro mě každodenní radost? Že je jednoduché odpovědět na tuto otázku jsem si myslela jen do té chvíle, než jsem o ní začala přemýšlet, a poté jsem si navíc přečetla některé příspěvky.
Co je každodenní radost pro každého z nás? Vždyť může být jiná od člověka ke člověku. Někdo se raduje hned, jakmile se probere a zjistí, že se může hýbat (pomalu do této skupiny patřím), protože teď pro něj nadešla životní doba, kterou si chce se užít. Jiná radost bude opájet každý den mladé zamilované lidi, rodiče, lidi, kteří mají to štěstí, že jsou právě teď v životě zdraví, šťastní spokojení atd… výčet by byl nekonečný. Takové pozitivní radosti si važme.
Protože na opačné straně stojí ti, jejichž každodenní radostí je, že přežili. Mluvím o lidech, kteří strádají z jakéhokoliv důvodů či životní situace, do které se nedostali vlastním přičiněním, ale okolnostmi, jež nemohli ovlivnit. A to je smutné.
Kdybych měla být konkrétní, uvedu pár příkladů, co všechno může vést ke každodenní radosti. Příklad první: moje známá se každé ráno probudí, podívá se na bankovní výpisy, a to jí stačí k radosti ( je sama, má jen svou firmu). Já bych s ní neměnila. Příklad druhý: jiná je notorická optimistička, raduje se snad ze všeho a na všem hledá jen to dobré (leze mi tím na nervy, někdy, občas ji podezřívám, že je to jen póza).
Moje každodenní radost není ničím výjimečná, je stejná jako u mnoha lidí, ale pro mě je ta nejdůležitější v mém životě, a to když večer vidím, že v rodině funguje všechno tak, jak má být a platí to, co zpívají tři králové: " My tři králové přišli jsme k vám, štěstí, zdraví vinčujem vám, štěstí, zdraví, dlouhá léta…." Sice to zpívají 6. ledna, ale ať to platí celý rok.
Zároveň bych se přimlouvala za životní pravdu svého dědečka, jež v něm probouzela každodenní ranní radost, sice okořeněnou jadernou češtinou, ale kupodivu přijatou i následujícími generacemi. A to, že základem dobrého zdraví je mít zdravé hovno. S touto větou vždy odcházel ráno tam, kam chodí i císařpán sám a ke vzteku mé babičky tu setrval, tak dlouho, dokud si nepřečetl denní tisk. Babička se rozčilovala, že je to nehygienické, ale strýc jí jednou vysvětlil, že to dědečka možná motivuje, protože tam píšou beztak hovno.
Dědeček se dožil požehnaného věku 95 let. Tak na tom asi něco bude.

Pizza a lá Čeko

14. září 2019 v 19:04 | Cihelna |  Jak se jí v cihelně. O jídle vážně nevážně.

Dnes se neustále hledá ten správný muž, nebo ta pravá báječná žena. Asi je to trend dnešního způsobu života. Proto se mnou budou souhlasit ty, které naopak žijí svůj život obklopený muži. Nic proti mužům, život bez nich si nedokážu představit, ale asi o to víc miluju chvíle, když jsou " v tahu". "Ó, to je božský klid!"
Tak jako dnes večer. Upekla jsem si pizzu, otevřela víno, pustila detektivku, dala si nožky na stolek a v té chvíli jsem přestala závidět sestře, že tráví svou dovolenou na Sardinii.

Před lety jsem měla tendence dávat na pizzu spoustu ingrediencí ve stylu " jako čím víc, tím líp" To jsem byla pokrytec! Vlastně jsem jen upekla slaný koláč a lá dort podle pejska a kočičky. Rozsvítilo se mi, až po dovolené na Ischii a od té doby dělám co nejjednodušší pizzu ( není pravá, dávám tam šunku), a je výborná. S kvalitním vínem… nemá chybu. Tak jako dnešní krásný večer…. než se vrátí ty hladové maskulinní individuaMrkající



A celou ji sním sama, a vůbec nebudu mít výčitky svědomí, ba naopak už teď se cítím skvěleMrkající
Nakonec krásy Sardinie

Svítání

13. září 2019 v 14:46 | Cihelna |  Malby a kresby jedné amatérky :)
Svítání 13.září 2013 v 7.13

Mezi nebem a zemí….

10. září 2019 v 20:48 | Cihelna |  O čemkoliv

Mezi nebem a zemí je tolik neviditelného a neznámého, po věky existujícího, ale zatím nedokazatelného, že nad tím lze jen kroutit hlavou.
Je úsměvné, jak někteří nepřipustí ani na chvíli, že by něco takového vůbec mohlo existovat, nepřesvědčí je ani zážitky, které překvapí je samotné a sami se diví, jak se to mohlo přihodit. Ovšem navenek mají okamžitou odpověď… náhoda, okolnosti…. Vše přeci musí mít racionálně vysvětlitelný důvod. Otázka ale zní. Opravdu? Opravdu lze vše vysvětlit na racionálních základech?
Šťastní ti, kteří nic neřeší a je jim to jedno. Jednoduše se spokojí s tím, "že to tak prostě je a hotovo". Život jede dál, proč si hlavu zatěžovat přemýšlením. Prostě to byla náhoda, štěstí, smůla….
Ale co ti, kteří vnímají život tak trochu jiným způsobem. Jejich citlivost bývá pro ně spíš přítěží, a to o to více, pokud s ní neumí pracovat, protože třeba zatím neuzrál čas, nebo ji odmítají, a to proto, že se pohybují právě mezi těmi racionálně uvažujícími, jejichž vysvětlení různých podivných skutků, či příhod se dočká jen odpovědi: " To je teda blbost, to se dá přeci nějak rozumně vysvětlit."
Jako mladá, ale i nyní, se považuji za velmi racionálně uvažující bytost, možná je to tím, jak žiju, kde žiju,s kým žiju, co všechno musím řešit a zvládnout.
Dnes ale vidím svou racionalitu spíš jako svou obranu proti snahám své babičky a její kamarádky zatáhnout mě do jejich, pro mě v dětství tajemných činností, ze kterých jsem občas měla strach.
Pořád slyším dědečka, jak babičce říkal: " Nech ji, osudu stejně neuteče!" . A ona se na něj zlobila, že čím dřív začnu, tím je to lepší. Potom se hádali dál a skončilo to tím, že dědeček ji odsekl:
" Komunisti nejsou normální lidi, tak ji neblbni hlavu, všechno má svůj čas."
Jak mi ubíhá život, cítím, že jsem se mohla od babičky dozvědět spoustu věcí, které jsou mezi nebem a zemí a o spoustě pro mě nevysvětlitelných úkazů, které by mi dnes asi byly jasné.
Místo toho se musím s různými zvláštnostmi potýkat sama, domýšlet proč je tolik věcí mezi nebem a zemí, kterým nerozumím a jsou mimo realitu.

Musím se smát, když si představím všechny ty titulované techniky v příbuzenstvu, jak by se tvářili, kdyby četli tento článek.



Ledňáček

5. září 2019 v 19:27 | Cihelna |  Máme rádi zvířata
Ledňáček říční (Alcedo atthis) je průměrně 16,5 cm velký pták z čeledi ledňáčkovitých (Alcedinidae). Je velmi výrazně zbarvený s oranžovou spodinou a modrým hřbetem, křídly a temenem. Výrazným znakem je také jeho nápadně dlouhý zašpičatělý zobák. Pro své krásné zbarven í je nazýván Létající drahokam.
Ve středu jsem zaparkovala a šla kolem terasy, zadívám se do trávy a říkám si: nechal venk"To snad ne, já toho Mladšího zaškrtím, nechal venku kopačky a psi je roztrhali ( upozorňuji, že mít ty správné kopačky je pro fotbalistu pomalu stejné jako pro nákup skvělých úžasných bot)." Na tráve jsem totiž zaregistrovala nápadnou metalově modrou barvu.
Avšak to překvapení! V právě ležel ledňáček! Nádhera! Ty barvy! Asi mlaďas, který si hledal své teritorium a zmátlo ho okno na terase, tak to do něj "našil". Naštěstí byl jen omráčen a psi si ho nevšimli.

Vešel se do dlaně. Chtěla jsem ho nechat na zahradě u rybníka, ale doprovod psí smečky mě přesvědčil, že jsem ho raději odnesla k jezeru.
Snad se mu povede dobře, krasavci.

Smůtý - nevhodné pro vyznavače zdravé výživy

1. září 2019 v 22:37 | Cihelna |  Jak se jí v cihelně. O jídle vážně nevážně.
Tento víkend nestál za nic. Proč? Nejsem zastánce takového hnusně přehřátého počasí u nás, ačkoliv mi vůbec nevadí v přímořských oblastech. Ale u moře nejsme, a tak takto hnusné počasí nemá u nás co dělat. Proto jednomu potom nezbývá nic jiného, než najet na středomořský způsob života , tj něco tak zlehka popracovat z rána, zlehka absolvovat oběd , dát siestu a možná, pokud je pracovní den, zvečera pracovat. Pokud je víkend, nejlépe práci po siestě úplně vynechat a dát si něco osvěžujícího, např . dnes módní " smůtý". Ale není smůtý jako smůtý. dáme si dnes díky tomu nesnesitelnému vedru " mňamózní smůtý" tj. netvrdím, že je zdravé, přímo bych řekla, že se tak trochu "zprasíme", ale věřte stojíí to za to!Úžasný


Samozřejmě vše studené ! Navíc vše je na přírodní bázi.
Po dvou, po třech... se svět zdá úžasný....