Prosinec 2019

Pro mé chlapce pod stromeček.

31. prosince 2019 v 20:34 | Cihelna |  Úvahy:Tak si běžím a napadá mě...

Pro mé chlapce pod stromeček( chlapci tj. synové a muž jsou fotbalisté :)
Při běhu vás napadne cokoliv, běžíte a v hlavě si rovnáte myšlenky, přehráváte si různé situace a v klidu si je můžete rozebírat, nebo, jak je dnes módní, "analyzovat".
Tak co ještě pod stromeček?
Běžíte, a jak říkám, napadá vás cokoliv, např. to, že se vám teď na blogu objevuje Okresní přebor a že se mi líbí víc než Vyšehrad, za což jsem doma od chlapců sklidila kritiku, prý že je to tím, že jsem jen fotbalová matka, ale ne hráčka. Chytráci.
A jak tak běžím, běží mi v hlavě scéna, kdy Jiřina ( O. Vetchý) nahlédne do trenérova zápisníku, aby odhalil jeho trenérské "know how" a najde tam pí*u. Je zděšen. Ale jak tak běžím, a v hlavě vidím ten obrazec, dochází mi ta "geniální herní fotbalová strategie Pepika Hnátka.
Je to totiž ryzí česká fotbalová škola, jejíž myšlenka je založena na jedné z nejdůležitějších věcí v mužském životě. A tou je především…..přímočarost a jednoduchost, což jak všichni víme obrazec kosočtverce , který mnohým právě asimiluje s pí*ou( a ta je pro mnoho mužů středobodem) umožňuje.
Dále je vidět, že trenér Hnátek věděl, že fotbal je hra založená na přirozenosti, na přirozeném pohybu a chování, že chtít po některých hráčích, aby ve fotbale viděli vědu, by mohlo způsobit jejich takovou zmatečnost, že by byli schopni útočit i na vlastní branku.
Koneckonců, nákres potřebuje minimum slov, neboť je naprosto srozumitelný všem.
Raději jsem jako další dárek koupila kvalitní pití


P.S.
Pepik Hnátek by hned obživnul, kdyby věděl, že jeho geniální strategii odhalila žena a ještě k tomu SLÁVISTKA :D

Hostina

31. prosince 2019 v 19:54 | Cihelna |  Malby a kresby jedné amatérky :)
Hostina může začít :)






Otázka?

30. prosince 2019 v 21:23 | Cihelna |  Z časů 1. republiky
Jak se vše vyvíjí...jako dítě jsem si naivně myslela, že je to patrona, protože byla zavřená. Stála v dědečkově knihovně.Teď už vím, co to je, ale nevím odkud :(






Vánoce

26. prosince 2019 v 15:22 | Cihelna |  Z časů c.a k.
Hledala jsem nějaký vánoční pohled z časů c.a k., bohužel jsem nenašla žádný. Tak snad jako vzpomínku na zimu 1900, jednoho ze ctitelů prababičky, jeden ze St. Petersbourgu, jeden pohlad z Moskvy,


A nakonec rok 1958, kdy rodinu navštívil otcův korejský spolužák, dědečka oslovoval soudruhu a děděčka z toho málem trefil šlag. Ale chudák kluk nevěděl, jakou rodinu navštívil, zato na ni všude pěl chválu a otec v klidu odmaturoval.
Dítě na pohledu je kdokoliv, v 58 ještě o nějakém GDPR, neměli ani ponětí.


Jak čas jde.....

25. prosince 2019 v 15:23 | Cihelna |  Na vlně života (články)

Čas… stejně neúprosný a jedinečný….čas vysmívající se nám všem, kteří ho chceme byť jen na malou chvíli dohonit, dokonce i předhonit, a nebo zastavit… Čas, který nám přináší změnu, bohužel ne vždy tu, ze které jsme nadšeni, ale mnohdy tu, která nás srazí na kolena, kvůli které nám tečou slzy po tváři.
Příběh jedné známé.
"Vánoce, Vánoce, Vánoce přicházejí, šťastné a veselé…" přesně tak se to zpívá v jedné písni…ale jsou pro každého šťastné a veselé?
Mobil: " Prosím tě přijeď!!!!
Bože proč? Celý rok si na mě nevzpomene a teď před Vánocemi mě bude votravovat.
A tak se milým hlasem snažím ze sebe vysoukat: " Co se děje?"
"Přijeď, jsi jediná, komu to mohu říct."
Tak to mám radost, jediná, kamarádek má tři "prdele" a já mám přijet!
A tak jako ta křesťanka (v duchu pomoct bližnímu svému) jedu. Nasraně! Ach, ta víra.
Dorazím ke známé a vidím slzavé údolí!
"Alex mě opustil, chce strávit Vánoce s ženou, která ho miluje! Co mám dělat?"
Chvíli zírám, šrotuje mi to, do čeho jsem se zase dostala, a promítá se mi jejich 25tilé manželství.
Žádné dluhy, střední vyšší vrstva, dovolená 2x v roce (a jaká), manželovi dárky, milé chování mezi oběma…..Tak, co se kurva pokazilo?!
Dva roky dozadu, si jeden ze synů našel podstatně starší partnerku. A začalo to. Kdo za to může, kdo je na vině a vrcholem bylo: " Tak mu poraď! Ty si přece chodila s dědkem skoro o 20let starším."
Podle mě to byl zásah do černého, slova horší než rány, jak tvrdím. Co teď? Co jí mám říct?! Jsem třetí, nestojím o to, abych po jejich hádce dozvěděla, že ta Cihelna říkala…. Bože to je nápor na mozek…..
"Jak to mám říct dětem?!"
Jsem na mrtvici. Ježišmaria! Holce je 35, žije v Austrálii, kluk si chodí domů jen pro prachy.Z hlavy se mi kouří…. přemýšlím o tom, jak ten čas jde, přímo letí… o tom, že se to může stát i mně.A napadne mě spásná myšlenka. Štěstí a zdraví.
"Jsou ti, které máš ráda zdraví a šťastní? Jsou! Tak to přežiješ? A co rodiče? Co kdybys jela ještě dnes? A začni si dělat plány? Víš, já asi nejsem ta, co tě bude litovat, protože život je dar, ale přináší nejen to dobré, ale i to špatné…Tak nebul, mysli na sebe a jednej…."
Její odpověď mě rozesmála: "Nedivím se, že řikaj, že jsi divná, ale že pomůžeš, proto jsem ti volala."
Protože ta blbka neví, že vypovídat se někomu, kdo to dál nevyžvaní, je lepší než "úžasné kamarádky" , ale to jsem jí neřekla, nepochopila by to.
Zato já jsem měla hlavu jako pátrací balon. Půjdu si běhat s psíky a musím jim to všechno povyprávět.

Jak být šťastný

19. prosince 2019 v 21:22 | Cihelna |  Na vlně života (články)

Když matka kdysi poprvé navštívila Paříž, byli kluci ještě malí. Jako vzorná babička přivezla dárky, aby chlapečkům udělala radost. Mladšímu učarovala ze všech těch dárků klíčenka Eiffelovky. Od té doby, když se ho kdokoli zeptal, kam by chtěl jet, odpovídal: " do Pažíže" ( po pár letech se naučil ř a už chtěl do Paříže). Fotografie babičky pod Eiffelovkou měla v pokojíčku čestné místo.
Po pár letech jsem mu konečně splnila jeho vytoužený sen a navštívili jsme Paříž. Jakmile jsem synovi oznámila, že jeho sen se stane skutečností, tak se ta blonďatá hlava blaženě usmála a řekla: Jsem šťasten!" ( dodnes nevím, kde sebral ten obrat).
Paříž jsme si užili, jen jak se dalo, já památky, syn dárečky a papání. Jo, papání…koupě toho, na co měl chuť totiž znamenalo, že ťapal a vůbec nefňukal…všude… Sice mě to stálo nemalý peníz, např. šťáva ručně vymačkaná z pomerančů, před vašima očima v zahradách Versailles, ale ta šťastná očka.
Avšak to hlavní mělo teprve přijít. Chlapec na jednom mladíkovi uviděl mikinu "I love Paris" Když jsem viděla cenu, snažila jsem se mu vysvětlit, jak je drahá a že mu doma koupím jinou a kvalitnější. Naprosto jsem zapomněla, že malému dítěti je ukradená kvalita a značka, jemu se buď něco líbí, nebo ne.
A už nebyla žádná šťastná očka, ale skleslá hromádka neštěstí. Jako matka jsem vyměkla, šla a koupila tu zatracenou mikinu. Odměnou mi byla věta "Já jsem tak šťasten!"
Dnes se občas ke mně přitulí skoro dvoumetrový mladík a zabručí: " Pamatuješ v Paříži? To jsme si užili, všude kde jsme byli, pamatuješ na ten džus? A tu mikinu. Byl jsem tak rád. že tě mám!"

Je to jeden ze způsobů, jak byl šťasten, tím, že uděláme šťastné ostatní ( Hrůza, věta,která zní jako klišé, ale je pravdivá ).

Představte si....

10. prosince 2019 v 20:52 | Cihelna |  O čemkoliv
Představte si, že se ocitnete v příběhu jedné ženy a jednoho muže.
Představte si, že jste přesvědčeni, že celých 27 let žijete v naprosto přirozeném vztahu, ve kterém zažijete tolik dobrého, krásného, myslíte si, co všechno jste dokázali a vybudovali, ale i na druhou stranu přečkali záležitosti smutné, až hrozné. Záležitosti, které vás stmelily tak, že jste všechno zvládli, protože mezi vámi nešlo jen o lásku, ale i přátelství. Dá se říci souznění těla i duše.
A tak běží čas… představte si, že jednoho dne dojde k hádce…. Jeden si řekne, není bouřky bez mráčku, alespoň se vyčistí vzduch. Jenže… stane se, že se po bouřce ještě víc zatáhne a zdá se, že se blíží apokalypsa. Apokalypsa v podobě vyřčených slov, která nejde vrátit, odpustit ani zapomenout.
Stav je o to horší, že už není ani síla, ani zájem s jezdci apokalypsy bojovat.
Padáte na dno a kolem krouží divné věci, jednou z nich je propadnout nenávisti. Ale ke komu a proč? A tak jak padáte, podrží vás vaše víra, která vám zaťuká na zbytek rozumu a připomene vám, že život je takový, že je to boj, že co vás nezabije, to vás posílí a že vždy může být hůře, že naděje umírá poslední a že se musíte vzchopit kvůli těm, kteří vás potřebují.
A k tomu jsou nutné srdce a duše, které nejsou otrávené nenávistí.

M.D.Rettigová

8. prosince 2019 v 21:51 | Cihelna |  Z časů c.a k.
Když už byla řeč o tom, jak udělat vídeňské řízky, otevřela jsem Domácí kuchařku od M. D. Rettigové, dvacáté čtvrté rozmnožené vydání z roku 1907, a hle recept jsem nenašla. Mrknu se ještě to santnerky... uvidíme. Tak jen pár obrázků....




Zelňačka

8. prosince 2019 v 21:38 | Cihelna |  Jak se jí v cihelně. O jídle vážně nevážně.
Hurá, začalo období domácího kysaného zelí
Každá rodina má své tradice a některé se drží po generace. Vzhledem k tomu, že většina členů rodiny ráda dobře jí, věky prověřené recepty se nemění.
Jedním z nich je domácí kysané zelí. Nakládá se už koncem října, aby bylo ke konzumaci, když nastává čas vánoční. Zelí nakládá moje máti a otcem a je to jejich společný rituál. Musím počkat, až se jednoho října pohádají a přizvou mě, protože jen tak se dozvím recept.
Naše kysané zelí miluji a chlapci též, a to je také ten důvod, proč zelňačku a segedínský guláš vařím jen podobu, kdy je domácí zelí.

Zelňačka
Je více receptů na vaření zelňačky. Proto je možné, že by někomu mnou uvařená polévky nechutnala.
Postup je opět po werichovsku, tj. přiměřeně.
Podle toho jaké potřebuji množství, tolik dám vařit brambor. To samé se týká počtu klobás ( teď záleží na každém, kdo co má rád, typ klobásy se rozhodující, já potřebuji takovou tu akorát,aby nepřehlušila chuť. Navíc je třeba klobásy označit, aby je NĚKDO, kdo se vrací z tahu "nesežral".
Brambory se vaří a vedle v hrnci na zpěněném sádle restuji cibulku, přidám sladkou papriku, drcený kmín a nakrájenou klobásu.
Když to chytne barvu, zapráším hladkou moukou a po chvilce míchání podleji vodou. Koneckonců vodou podlévám vždy tehdy, když je třeba.
Přidám uvařené brambory, podleji vodou a povařím, hlídám konzistenci, chlapci mají rádi zelňačku, kde tzv. stojí lžíce.
Nakonec osolím, přidám majoránku a petrželku…. A dám na stůl….málokdy zbyde…

Ještě se z ní kouří

Pozor na konzumní obezitu mozku

1. prosince 2019 v 16:46 | Cihelna |  Glosy
Pozor na konzumní obezitu mozku.
Dnes je 1. prosince, krásné datum, možná o to krásnější, že začal čas Adventu, čas předvánoční.
Někoho by mohlo napadnout, co je míněno obezitou mozku a proč se do toho míchá Advent?!
Mé vysvětlení je zcela prosté. Víte, co znamená Advent, víte proč se slaví Vánoce, dodržujete alespoň některé vánoční zvyky? A skutečně jsou pro vás Advent a Vánoce časem klidu, míru a pohody? Pokud ano, může být v klidu, protože vy konzumní obezitou mozku netrpíte! Ale pokud jste rozpolceni nákupy, slevami, nabídkami všeho druhu, trpíte stresem, že nic nestihnete a o čas vánoční vyčerpaně klesáte do křesla, cpete se vším možným, ať je to jídlo nebo nedáte ruku z mobilu a dalších technických vymožeností, či sjíždíte přepínadlem programy čehokoliv. No…. zamyslela bych se, zda tu konzumní obezita nehrozí.
I když… každý svého štěstí strůjce, tak ať si především každý tento čas užije…..
Jdu smažit řízky…..ale před tím si dám sklenku svého ořechového likéru… samozřejmě na lepší trávení a zapálím adventní svícen…. věnec nemám, stačí, že ho mají ostatní Mrkající