Leden 2020

Bible

30. ledna 2020 v 22:13 | Cihelna |  Z časů c.a k.
Do ruku se mi dostala tahle krása, bohužel mi neříká pane (paní).



Mňau v půl druhé v noci

26. ledna 2020 v 16:08 | Cihelna |  Máme rádi zvířata

Mám ráda zvířata. Moc. Už od dětství. Doma neustále pobíhali psi, matka se neustále snažila něco pěstovat. Navíc když bydlíte na venkově, obývají vaše bydliště jak zvířata chtěná, tak nechtěná. Ta chtěná milujete, ta nechtěná prověřují, jak to s tou vaší láskou ke zvířatům vlastně je. Tak jako kočky.
Nemáme kočku. Důvod je jasný, máme psy - lovce. Kočky jsou ale zvláštní tvorové, je jim to jedno. Buď mají rády adrenalinové sporty, a nebo se jenom škodolibě baví, jak psi vztekle a bezmocně zuří pod stromy a zbytečně se snaží na strom vylézt. Nic proti tomu, když je to dne, ale po půlnoci….Děs a běs!
Vy vlastně nevíte, co se děje. A tak se musíte probrat, v pyžamu s mobilem vyrazit do zahrady, cestou hledáte nějaké nářadí, protože co když tam něco je, vzteklá, protože vaše drahá polovička vám v polospánku zamumlá: " Prosim tě spi, stejně je tam jenom ňáky zvíře." Otočí se a neví o světě. Vám to ale nedá, neusnete, dokud to neprověříte. A co se stane?! Zjistíte, že psi jsou v tranzu a na ořechu se jim vysmívá KOČKA!
Pravda o písni
Na okně seděla kočka

Na okně seděla kočka byl horký letní den,
na okně seděla kočka a koukala se ven,
byl horký letní den a kde kdo chodil bos,
na okně seděla kočka a venku zpíval kos.
Byl horký letní den a celý svět se smál
a mně veselý sen se pod jabloní zdál,
a celý svět se smál,vidím to jako dnes,
na okně seděla kočka a venku štěkal pes.

Nyní vám sdělím, jak to bylo ve skutečnosti!

Tak ta kočka neseděla na žádném okně, ale na ořechu!
Žádný horký den nebyl, ale mrazivá lednová noc.
Z toho ořechu zírala dolů a nepokrytě se škodolibě bavila.
V té mrazivé noci jsem měla teplé ponožky, žádný kos nezpíval,
ale houkala sova!
V té mrazivé noci, jsem se rozhodně nesmála a o veselém snu
pod ořechem nemohla být řeč!
Jediný, kdo se smál, tak to byla ta zatracená kočka.
Pravda je, že vidím to jako dnes -
na ořechu seděla kočka a pod ním štěkal pes!


Bramboračka

26. ledna 2020 v 14:41 | Cihelna |  Jak se jí v cihelně. O jídle vážně nevážně.
Bramboračka je takový "národní poklad", je to s ní stejné jako s bramborovým salátem, což znamená… co rodina, to jiná bramboračka a co víc, existuje mnoho variací bramboračky, podle toho, co si ulovíte, co najděte v lednici, co vám právě roste na zahradě nebo skladujete ve sklepě.
Všichni moji muži milují bramboračku, jsou naučeni na tu, co v ní, jak se říká, stojí lžíce, ta je totiž nasytí a někdy nemusím dělat ani druhé jídlo.
V sobotu dopoledne jsem šla běhat, a protože jsem potřebovala nahnat čas, rozhodla jsem se pro bramboračku, protože….protože mi zbyla ještě domácí vyuzená kotleta, ne vyuzená kotleta naložená do uchychlovače, která je bez chuti a jako guma, ale pravá několik týdnů naložená, přesně tak, jak to dělal dědeček.
Jak tedy uvařit jednu z těch zimních bramboraček?
Zaprvé, vezmete největší hrnec, naplníte vodou, osolíte a dáte vařit tolik oloupaných brambor, kolik potřebujete.
Vedle si připravíte opět tolik jíšky, kolik je třeba. Jíšku dělám tak, jako moje babička, matka. Do kastrolku dám hladkou mouku a zapnu kamna, pomalu mouku míchám a čekám na barvu, kterou potřebuji, odstavím, a buď přidám máslo, nebo sádlo ( záleží na tom, co mám) a vytvoří se kompaktní kaše, tu dám vychladnout.
Brambory se stále vaří a já dám na pánev opět máslo nebo sádlo, rozpálím a přidám cibulku, nechám dozlatova, přidám kořenovou zeleninu, část nastrouhám ( pro kluky), část nakrájím na kostky( pro muže) , orestuji a přidám do hrnce s už doměkka vařícími se nahrubo našťouchanými brambory.
Dál přidám nakrájené uzené a vařím na mírném plameni, dokud není zelenina měkká. Ve finále nastrouhám do polévky česnek (kdo ho nemusí, ať ho tam nedává),dosolím, opepřím, přidám majoránku( svou, ne kupovanou- teď se vytahuji) a petrželku( mraženou opět svou).
Díky uzenému se nemusí přidávat polévkové koření, to si může dochutit každý podle svého.
Vůně je skvělá, polévka výborná.


Ztráta soukromí

25. ledna 2020 v 23:51 | Cihelna |  O čemkoliv
Jedno z nečastějších přání blízké budoucnosti. Bude se týkat všech lidí bez rozdílu věku, rasy, politického, náboženského, sexuálního vyznání, pohybujících se ve všech pásmech inteligence, sociálních vrstvev atd.
Přání, žádosti, inzeráty, nabídky….. Všechny na stejno: "Koupím soukromí". Zoufalé volání, které si přivoláváme pomalu, ale jistě už teď, neboť jsme posedlí sdílením všeho a všem…. Někteří rádi říkají, kdo není na sociálních sítích, jako by nebyl… Jaký směšný omyl budoucnosti., protože tím, že všichni o všech všechno vědí, ztrácíme svou osobitost své soukromí… a ztráta soukromí, ta se dá velmi těžko vrátit, stejně jako koupit. GDPR je jen levný vtip.
Tak bráním své soukromí, abych jednou nemusela podat inzerát: " Koupím soukromí. Zn. určete cenu."

Proč jsou hloupí lidé šťastnější než ti vnímaví_

17. ledna 2020 v 17:19 | Cihelna |  Glosy
Od pondělí přemýšlím nad tématem týdne. Vzpomínám na všechny možné i nemožné citace, jejichž obsahem je věta nebo její část : Proč jsou hloupí lidé šťastnější než ti vnímaví?
Nakonec jsem se rozhodla od psaní článku ustoupit z jasných důvodů.
Za prvé, není hloupý člověk, jako hloupý člověk.
Za druhé, kdo může tvrdit, že hloupý člověk je méně vnímavý? A proč by měl být vnímavý člověk méně šťastný?
Za další, co nehezkého se přihodilo člověku, který to tak cítí?
A za další, být šťastnější a mít štěstí je rozdíl
A za poslední, musela bych napsat dlouhou a zárověň i nudnou polemiku o tom, že hloupí lidé jsou šťastnější než ti vnímaví, jednoduše není pravda.

Lepší zítřek, jak kdy a pro koho

12. ledna 2020 v 20:14 | Cihelna |  Máme rádi zvířata
Máme rádi zvířata (článek není určen odpůrcům pojídání masa)
Předmluva: Od mala jsem odklopena přírodou, nesnáším její ničitele, ale zároveň nesnáším would be zachránce typu Grétka. Ty, kteří ubližují zvířatům jen z rozmaru, bych nahnala na malý dvůr a vzala na ně dlouhý bič. Tolik předmluva. A proč? Možná proto, abych mohla být za alibistku, protože mám ráda zvířata, ale některá z nich i na talíři.
Vlastní stať: Tento týden mohu nazvat týdnem krocaního masa (potřebuji vyčistit mrazák), a tak byl gulášek, řízečky a velkým finálem pečená krocaní stehna. Osobně totiž považuji krocaní maso za jedno z nejkvalitnějších, nejchutnějších, pravděpodobně pod vlivem rodiny.
Rodina je po staletí geneticky ovlivněná několika faktory: statek+ firma+ vzdělání+ práce. A tak např. můj otec, ač expert na obchodní právo si nejlépe odpočinul v traktoru. Proč o tom vyprávím, protože jsem si z dětství vybavila několik příběhů pěstování různého domácího zvířectva.
Nutno podotknout, že alfou a omegou naších zvířecích přátel vždy byli a jsou psi.
Jednou si máti vzpomněla, že jsme už dlouho nechovali krůty a že si myslí, že je vykrmí lépe než naše tante Marie. Dokázala otce tak dlouho unavovat (dokonce se odstěhovala i z ložnice), že se jednoho dne na dvoře objevily krůty. Matka však nedomyslela jednu zásadní věc, a to byli naši psi (většinou nám to vyšlo tak, že když jsme měli štěňata, seznámili se se všemi obyvateli.Ale seznamte dospělé psy s krůtou!!).
Reakce našich psích přátel byla jasná, okamžitě začali vidět rudě a z tlam jim kapaly sliny. Co teď. Máti si dokázala poradit. Hérečka. Ronila slzy. A tak už druhý den na dvoře otec vybudoval něco, co se dalo nazvat medvědí klecí. Jeden by řekl, že krůty jsou v bezpečí.
Chvíli to fungovalo. Bohužel, jednoho rána se ozval ze dvora křik. Matka! Vyběhli jsme z domu, někteří ještě v pyžamu! Pohled, jaký se nám naskytl, nezapomenu. Krůty v kleci a… bez hlavy! Matka v šoku! Otec zkušeným okem konstatoval: " Asi kuny nebo tchoř." Dědeček měl jiný názor: " Hovno."
Pravé viníky prozradilo peří u tlamy jedno z psů. Nikdy jsme nepřišli na to, jak se to mohlo přihodit. Jestli jsou skutečně krůty tak hloupí ptáci, že prostrčily hlavy i přes pletivo, nebo jestli jsou naši psi tak mazaní, že čekali, až máti krůty vykrmí. Moje praktická babička konstatovala, že krůty jsou ještě teplé, a že je musíme rychle oškubat, aby se mohly upéct. Matka plakala. Otec byl totálně na*rán. Dědeček se smál a šel si dát panáka. My děti jsme mohly olíznout víčko. Hlavy krůt jsme nikdy nenašli.
Závěr: Život šel dál. Za pár let přišla matka opět s urputným nátlakem na otce, že by chtěla krůty. Ale to zase jiný příběh.

Lepší zítřek -krocaní stehna

12. ledna 2020 v 9:31 | Cihelna |  Jak se jí v cihelně. O jídle vážně nevážně.
I tak může vypadat lepší zítřek - Pečená krocaní stehna podruhé.
Mám ráda krůtí nebo jak krocaní maso. Pravděpodobně jsem opět ovlivněna mými předky, neboť si pamatuji, jak jsme krůty pěstovali, co všechno jsme zažili, než se vykrmily a snědly.
Krocan, jak říkával dědeček má devatero masa, takže se z něj dá "ukuchtit" poměrně dost chutných jídel.
Já miluji pečená stehna, s bramborovým knedlíkem , a jestli je se špenátem, kedlubnovým nebo kysaným domácím zelím je mi koneckonců jedno.
Nebudu popisovat přípravu, o té jsem už psala v červenci 19, ale než jsem se tehdy stačila vrátit do jídelny , abych udělala záznam, maskulinní členové rodiny , polovinu jídla snědli. Dnes jsem měla štěstí. Tak takhle teď vypadá moje včerejší představa o lepším zítřku.
P.S Kamarád se mě jednou zeptal, jaké k tomu piju víno! BABRAR!!! Jako kdyby nevěděl, že jedině , ale opravdu jedině, vychlazené pivo! Jaké? To ať si každý vybere sám. Za mě plzeň.
Jeho jedině omlouvá, že je kovaný Moravák. :)

Nevěsta

9. ledna 2020 v 20:25 | Cihelna |  Z časů 1. republiky

Lepší zítřky

9. ledna 2020 v 19:46 | Cihelna |  O čemkoliv
Lepší zítřky…..
Tak konečně téma, které mě rozesmálo. Jednak zní jako ze starých nedobrých a nezlatých časů, kdy jsme spěli k lepším zítřkům pod "taktovkou" SSSR a RVHP (dnes k nim spějeme " díky" EU).
Rozesmálo mě i vzhledem k mému věku, kdy mohu říci ten úžasný název filmu s Helen Hunter a Nickem Nicolsonem, a to že "lepší už to nebude" a dodat k tomu politický termín, že jde nyní o udržitelnost.
A v neposlední řadě i to, o čem jsem se už jednou zmínila, že život je jako mince, roztočíte ji, nebo hodíte do vzduchu, a je na náhodě, co padne: "orel nebo panna"? Lepší nebo horší zítřky?

Za mého mládí byla velmi oblíbená píseň od rakouské slupiny Opus Life is life. A tak díky svým životním zkušenostem mohu říci, že life is life se vším, co k němu patří.
Je skvělé se ráno probudit, zjistit, že vám zatím vše funguje a vy se můžete vidět se svými milými z rodiny i s přáteli.
Nevěřme na lepší zítřky, ale doufejme, že mohou přijít, berme každý zítřek jako možnost být na tomto ještě pořád krásném světě a radujme se i z těch nejmenších úspěchů našich i našich blízkých.
A že je to občas secsakranensky těžké nějakou tu radost nebo úspěch najít, neboť naši blízcí i život nás občas vtáhnou do situací, které nás hodí do propasti a my padáme a padáme.
Tak ať se máme za co zachytit a " vydrápat se" znovu nahoru, zařvat: " Já to nevzdám a určitě na mě čeká ještě alespoň jeden lepší zítřek!!!

Rok 2020

1. ledna 2020 v 0:41 | Cihelna |  Glosy
Právě opouštím se psy protiletecký kryt, kde přečkali všude přítomný ohňostroj a mohu popřát všem: Štěstí po všech stránkách v roce 2020🍀