Červen 2020

Po setmění (Tajemný les 3)

Neděle v 10:00 | Cihelna |  Na vlně života (články)
Když se setmí, poeta by mohl poznamenat, že noc kraj pokryla, vše utichlo a uložilo se k spánku.
Je to však kardinální omyl, není to tak, že nastává klid, ba naopak, probouzí se čarokrásný svět, který je skryt většině lidí, protože jejich životní rytmus je nataven na denní světlo a čas noci jim poskytuje zasloužený odpočinek, koneckonců, vždyť člověk je denní tvor. Ale pokud vám vaše mysl a tělo umožní být v bdělém stavu během zázračných nocí v roce, získáte neskutečnou energii nebo zažijete to, čemu denní světlo nedokáže dát tak silný prožitek. Noci, kdy je všechno kolem vás ozářeno stříbrným třpytem, noci, kdy vás zcela omámí úplněk nebo noci, kdy se zahledíte na oblohu posetou hvězdami a zíráte na ně v němém úžasu. Jsou ale i noci, které ve vás vyvolávají nepříjemné pocity, tma, kdy nevidíte na krok a podvědomě cítíte, že v té tmě nejste sami. V každém případě, po setmění se probouzejí noční tvorové a tmou se nesou zvuky, kterých bychom si ve dne ani nevšimli, okolí dostává jinou tvář, neživé věci, jako by získaly lidskou podobu. Po setmění se do našich myslí vkrádají sny, bohužel, některé z nich nepřinášejí nic dobrého, některé z nich se mění na noční můry. Někdy se na noční můru mění celá noc…
Poeta by se mohl při pohledu na stříbrný měsíc dál kochat krásou a klidem letní noci. Ale v noci kdekdo nespí…..
A tak se jedna krásná jasná noc proměnila pro mou babičku v noční můru. Když žijete se psy, poznáte podle štěkotu, co se děje a přesně poznáte, že za vraty je někdo, kdo není váš. Ve dvě v noci? To nevěstí nic dobrého a ten šílený vzteklý štěkot, tam někdo je!
Varovný štěkot probudil všechny. Děti jsou vždy zvědavé, zvláště když tři z nich jsou dívky, a zahánět je v této chvíli do postele, je jako povzbuzovat: Pojďte se podívat, co se děje.
Dědeček s otcem a strýcem, vyzbrojeni těžkými baterkami se vydali k vratům, ženská část usedlosti byla naštvaná, protože pro ten psí řev neslyšela nic z toho, co se děje. Asi po 10 minutách se chlapi vrátili domů s balíkem. Tvářili se, jako by se nic nestalo, ale šli si sednout do kuchyně a dali si panáka. Divné… panáka si v rozespalé noci nedáváte jen tak. Psi přestali štěkat a zdálo se, že osazenstvo usedlosti v klidu dospí svou noc. Nic neobvyklého, řekl by jeden, ale to by dědeček nesměl odpovědět babičce na otázku: Co to je? odpovědí: Nic! V momentěnastal křížový výslech i s citovým vydíráním, dokud dědeček nekápl božskou, co to vlastně dostal do úschovy.
Hněv a ječení probudily spáče, kteří se seběhli ve vejmiňku. Babička s výrazem rozzuřené obranářky rodiny ječela na dědečka, že nás jednou on a ti jeho kamarádi dostanou do kriminálu a my děti že se nedostaneme do škol, bude nás mít na svědomí a ať tu věc okamžitě odnese! Ještě tu noc se dědeček s otcem vypravili do lesa, aby ukryli to, co si k dědečkovi přinesl uschovat jeho kamarád z dřívějška. Po zbytek noci se dívky mohly jen dohadovat, co to je, a kde to tak asi bude schované.
Noc oběma mužům sice pomohla dostat se nepozorovaně k tůním v lese, ale vždycky se objeví někdo, komu se za jasných nocí nechce spát, a jakási síla ho nutí toulat se po lese. A takový člověk bývá často dosti zvědavý….

27.červen 1950

27. června 2020 v 15:01 | Cihelna |  Glosy
Před 70 lety zrůdný komunistický režim nechal popravit Miladu Horákovou. Ženu, která se provinila´tím, že její morální hodnoty se nikdy nemohly smířit likvidací demokracie a svobody, který totalitní režim nastolil schovávající se za práva a svobodu tzv. utlačovaných pracujících, kteří pod skvěle promyšlenou ideologií bolševismu a zároveň přesvědčovací taktikou spojenou se strachem jen přihlíželi nebo dokonce podporovali tuto veřejnou vraždu.
Slavíme kde co, v Parlamentu se dohadují o různých nesmyslech, ale Den výročí zavraždění Milady Horákové státem by neměl být jen Památným dnem obětí komunismu, ale Státním svátkem k uctění památky všech, které jakýmkoliv způsobem semlela a zničila komunistická mašinerie.

Bylinky koš

21. června 2020 v 11:03 | Cihelna |  Jen tak stručně o bylinkách
Barvy léta mohou mít i nezaměnitelnou vůni bylinek. Doba kolem slunovratu je pro jejich sběr nejvhodnější. Letos jsem začala se sběrem už před slunovratem, možná nějaké vnuknutí, kdo ví. Ale jak vidět, udělala jsem dobře, zdá se, že letos bych slunce v pravé poledne nedočkala.
Louka plná bylin…nejvoňavější parfumerie světa….se značkou Příroda.



Legendy?

19. června 2020 v 16:29 | Cihelna |  O čemkoliv

Význam slova: legenda = literární útvar vyprávějící o životě a skutcích světců; vysvětlující text na obrazech, mincích, pečetích; rozšiřovaná nepravdivá zpráva, výmysl( toliko langsoft)

Přijde mi celkem komické, jak se v dnešním konzumním způsobu života, který je ve své podstatě plochý a tupý mění významy slov, která se ještě před deseti, patnácti lety používala opravdu jen tehdy, když daný čin, skutečnost či jedinec ovlivnili, nebo dokonce změnili náš život jako společnosti k našemu prospěchu.
Konzumnímu způsobu života propadne z různé procentuální části každý, ale je jen na nás, zda nám procenta stoupají, klesají, kolísají, anebo se držíme v námi přijatelné míře.
A jak celý tento výklad souvisí s článkem? Protože čím více propadáte plochosti svého žití, tím méně víte, že k poměrně bezvýznamným okolnostem, skutečnostem a osobám přisuzujme slova jako exklusivní, jedinečný, luxusní, ohromující, absolutní, legenda atd.
Právě slovo legenda může být typickým příkladem. Změny v jeho významovém obsahu jsou "zajímavé" a jeho dnešní používání v některých situacích úsměvné ne-li přímo směšné.
Žijící legenda obrat, který v svém prvním použití měl pravděpodobně správné použití, navíc tím byl projevem i zasloužený obdiv. Bohužel, se ale tento obrat začal používat častěji a najednou zjistíte, že žijící legendou je skoro každý, kdo je známější a jak se říká, má nastartovanou kariéru. Zjistíte,že v zábavním a sportovním světě z vás média udělají legendu daleko a rychleji častěji než by měla udělat z lidí, kteří, jak už jsem podotkla, dokázali něco, bez čeho by byl náš život nedokonalejší. Abych nemluvila jen v rovině náznaků, mám na mysli např. vědce, vynálezce, víceméně "průzkumníky všeho druhu za účelem zlepšení kvality našeho žití". Ale kvality, která i nás nutí se zamýšlet nad činorodým způsobem našeho života, která v nás bude vyvolávat nechuť přežívat v konzumním bahně.
Takoví lidé mají být pro nás legendami, takoví, jejichž život a činy nás v tom dobrém posunou vpřed i ve vztahu k naší jedinečné modré planetě.
Ale zeptejte se na ulici lidí různého věku, pohlaví, vzdělání, náboženské čí politické příslušnosti na legendy medicíny, historie, technických oborů atd. ?
Závěrem bych chtěla upozornit na to, že dobře vím, že sport i svět zábavy má své legendy, a je smutné, že tyto vynikající skutečné legendy většina dotázaných by neznala, nebo by na ně již zapomněla.
P.S.
A tak mě napadá, že možná proto ten obrat "žijící legenda", možná jeho tvůrce dobře věděl, jak je lidská paměť krátká.

Tajemný les (2. část "Tajemné kroky") 1. část z 9.4.19

6. června 2020 v 11:39 | Cihelna |  Na vlně života (články)

Říká se, že osudu neutečeš, že ho možná můžeš jen z jedné třetiny ovlivnit, z jedné změnit a s jednou nehneš. Také se říká, že se vždycky někdo dívá, nebo vždycky někdo poslouchá.
Život a čas nezastavíš, i když je mezi nimi dost rozdílů, jeden je např. ten, že čas nebere na nikoho ohled, prostě se ubírá směrem dopředu a nemění se, mění se život kolem něj. A tak čas těm třem dívkám ubíhal a jejich životy se různě měnily. Měnilo se i jejich pouto, občas slabší, občas silnější, ale trvalé. Každá měla své tajemství, a hlavně tajemství, které nosily ve své mysli a připomínala to, co nehezkého provedly.
Tajný výlet do polorozbořeného stavení v lese se stal osudným jen jedné z nich, a ironií osudu to nebyla ta, která sebrala ze zapomenuté skrýše tu divnou starou knihu, jež uvnitř schovávala věc, důkaz buď života, nebo smrti.
Anna běžela rychle, jak jí nohy stačily, byla z nich nejstarší a nejrychlejší, možná proto její dvě pronásledovatelky brzy přestalo bavit utíkat za ní do té odporné a strašidelné ruiny. Navíc jestli by někdo z rodiny věděl, kam běží, určitě by následoval křik a trest za to, že lezou tam, kam nesmí.
Anna běžela jako pominutá, její mysl už dlouho bojovala s něčím, co si sama nedokázala vysvětlit. Bylo to něco, co když ve své mysli ovládla, nutilo ji, aby se tím ve své nevědomé hlavě zabývala. Ale když tomu neznámému pocitu dala volnost a uvolila se strachu z neznáma, dovedlo jí to vždy na místa, kde pocítila klid.
Dívky měly zatím společný pokoj, a tu věc schovaly do knihovny. Kluci holčičí knihy nečtou a dospělé nezajímají. Každou, každičkou noc nemohla Anna usnout, aniž by nepomyslela na věc ukrytou za knížkami v horní polici.
Nastal úplněk, noc, která nedá mnohým tvorům spát, je jedno, zda jsou to lidé nebo zvířata. Noc, kdy se ve vás silněji může probouzet to, co vám dala do vínku prozřetelnost, je to noc, kdy se rozhodujete, zda s tím, co vám bylo naděleno, budete bojovat a dál v sobě tlumit, nebo už podlehnete a necháte se vést svou přirozeností bez ohledu na to, co může následovat.
Anna se probudila, jako kdyby slyšela kroky, které se zastavily hned, jak otevřela oči. Její první pohled směřoval ke knihovně. Nedalo se to vydržet, vklouzla do kalhot, vylezla na knihovnu, sebrala tu zpropadenou knihu, obula se, otevřela okno, vyklouzla ven a dala se do běhu. Nevnímala, že vzbudila obě dvě dívka, že vyskočily za ní, že se snažily ji spolu se psy doběhnout a že to vzdaly. Netušila, že za ní poslaly psy a zůstaly čekat na kraji lesa. Anna běžela a v hlavě slyšela jen ty kroky, tiché a zároveň pevné… Konečně…. Zastavila se, a zírala na opuštěné stavení osvětlené úplňkem. Ani postřehla, že se k ní přidali psi, kňučící radostí, že ji našli.
Strach a zároveň zvědavost a cosi neznámého ji přitahovalo ke stavení, ze kterého měsíční svit a hra stínu vytvořila prazvláštní obraz.
Konečně se odhodlala k prvnímu kroku dopředu. Kroky za sebou vůbec nepostřehla.
" Co tu dělaš!!! Ty nevíš, že zvědavost zabila kočku!!!" Anna se trhnutím otočila a vytřeštila hrůzou oči. Nikdy by nevěřila, že tvář člověka, kterého tak dlouho zná, může úplněk zcela proměnit.


.