close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Červenec 2020

Oznámení

24. července 2020 v 12:37 | Cihelna
Je čím dál tím horší, se dostat na Blog.cz. Rozhodla jsem se, toto je poslední článek, poté chci blog zrušit.Velmi mě těšilo, že jste četli mé články.
Nechci se loučit, není proč, protože když můžeme začít znovu, máme i budoucnost :)
S pozdravem
Cihelna

Lasagne

24. července 2020 v 12:27 | Cihelna |  Jak se jí v cihelně. O jídle vážně nevážně.
Vždycky když jsem se odněkud vracela, ptala se mě babička a později i máti (to už jsem měla vlastní rodinu), co má uvařit a upéct dobrého. A když to tak pořád slyšíte, sami jste milovníci jídla a vaření patří k vaším oblíbeným činnostem, začnete se i vy ptát: "Tak co ti mám dobrého uvařit?"
"Ahoj, kdy pro tebe mám dojet na soustředění?"
"Čau, Děvče!"
"Já ti dám facku!"
"Nebuď suchar, mutti."
Úvodní konverzaci máme za sebou.
"Tak… kdy tě mám vyzvednout, Schatzi, a co ti mám dobrého uvařit?"
"Lassagne, lassagně a prosím hodně!!! Jo… a v 11.45 přijeď, neopozdi se, prosím. Znáš se."
Je to jako poslouchat manžela, stejná replika. Zakroutím pro sebe očima a nekomentuji to, jen začínám litovat, že jsem si tu facku nedala sama, že jsem nedržela pusu, mohlo mě napadnout, že to zvíře bude chtít to, co si raději dávám v restauraci, než abych se s tím patlala doma. S bohem myšlenko na nějaké jednoduché jídlo….
Bohužel, slyším sama sebe, ponořené do své sebestřednosti a nadutosti: "To víš, že jo, cestou domů se stavíme u řeznice a koupím maso. "
Konečně doma….. "Tak co, chceš jídlo hned nebo stačí k večeři?"
"Teď jsem po obědě, k večeři stačí."
"Ok, jdu běhat."
Dítě se na mě podívalo výrazem typu, jestli jsem se náhodou nepomátla, a tak mu říkám, jestli nechce jít se mnou. Dostává se mi naprosto logické odpovědi: " Teď jsem se vrátil ze soustředění a zítra mám dvoufázový trénink?!" Načež mám chuť ho točit, odpovídám: "No, a…. , tak nechoď, když už nemůžeš."
Směju se a synek vyhrožuje, že kdyby byla soutěž o nejhorší matku roku, přihlásí mě.
Je šest navečer a já, kandidátka na nejhorší matku roku, začínám vařit. Recept na lassagně plus minus znám, ale protože vycházím z ingrediencí, které mám doma, recept se občas liší. Beru na pomoc italskou kuchařku. Tu po chvíli zavřu, protože mi chybí asi třetina věcí.
Postup při unáhleném rozhodnutí uvařit lassagně, dnes byl tak trochu po werichovsku, tj. přiměřeně, přiměřeně, jediným přesným množstvím bylo 1kg mletého předního hovězího, potom to jelo podle citu: jedna šalotka se mi zdála málo, tak jsem na oleji orestovala hned dvě, k tomu šoupla mleté, osolila, opepřila, chvíli restovala a na konec přidala bylinky: saturejku, rozmarýn, tymián…Poté jsem si připravila bešamel (no, bešamel, těžko říci), tzn. na másle osmahla cibulku nebo šalotku (když je), přidala hladkou mouku a přilévala mléko do té doby, až když jsem byla spokojená s konsistencí, přidala jsem i špetku muškátového oříšku. Mezitím se mi dovařily těstoviny, pro mě kritický bod, protože se mi vždy alespoň dvě lassagně spojí. Šup s nimi do studené vody a nechat odkapat.
Konečně finální fáze, vrstvení. Pekáč, jsem vymazala olivovým olejem, dávala vrstvu bešamelu, vrstvu lassagní, vrstvu mletého, a tak opakovala, dokud je "materiál". Poslední vrstva končí slabší vrstvou bešamelu a na to sýr, ideální podle mé chuti mozzarella a parmezan, ale protože byl sežrán, dala jsem nahoru goudu. Posypala kořením na pizzu. Dala do vyhřáté trouby a pekla, jak je známo do zlatavé barvy sýra.
Mezitím je čas na salát či saláty, anebo jen nakrájené okurky, rajčata a kapie.
"Čau, co tady děláš?" ptám se Staršího, vyndavajíc lassagně z trouby a sypajíc na ně čerstvě nasekanou bazalku.
"Brácha mi poslal sms, že děláš lassagně, tak jsem se stavil."
"Jak stavil?" " Ta tvoje šamzoletka snad nevaří?"
"Nazdar," slyším manžela, "to je dobře, že ses stavil, máme lassegně."
"Čús , vole!"
"Čau, debile! Si přišel, máme lassagně."
"To mám i na zejtra!" zřetelně artikujuji.
Trojhlas: " Tak to asi ne."
"Já se ti divím, že to neděláš na větší plech?" přichází "chytrá rada" od manžela.
"To je logisch, né," kvituje Mladší.
Zaznívá huronský testosteronem prosycený smích.
Nic neříkám, seknu pohledem a rychle si nabírám a odcházím.
"Snad ses neurazila? Ale máš to dobrý!" slyším hýkání z letní kuchyně. A přemyslím, že příště se na ně vykašlu. Hm… ale mám to dobrý!

Druhé letní osvěžení

20. července 2020 v 22:00 | Cihelna |  Glosy
Vzhledem k tomu, ze si dost lidí o mně myslí, že jsem regulerní neřízená střela, došla jsem k názoru, že nemá cenu smutnit nad rozlitým mlékem( konec blogu), ale radovat se z toho, že je možnost setkávat se s mnohými oblíbenými i nadále.A tak vzhůru na blogspot. A díky za možnost být v klubu. Vidím to dobře! Ať se nám daří!
P.s.
Jsem na Biertour v Plzni, možná proto vidím budoucnost dobře,ale to neva...🍺
Biertour podrobnėji popíši po návratu:)

Pls o radu

15. července 2020 v 13:32 | Cihelna
Jsem jen uživatel, proto bych uvítala radu, mám záložní blog na blogger.com...atd. Jde na něm vytvořit něco jako seznam oblíbených odkazů? Jestli ano, mohl by mi někdo napsat, jak na to? Předem děkuji.
ZC

Blog.cz 16.8. 2020

15. července 2020 v 13:17 | Cihelna |  Glosy

Letní osvěžení?! Letní osvěžení může být ledasjaké, a ironicky řečeno, v prvním momentě se můžeme cítit osvěženě, ale pár minut na to, osvěžení vyprchá a může se dostavit i nepříjemný pocit.
Téma:Letní osvěžení zní dobře a mnozí z nás se při jeho zpracování i cítí být tak trochu osvěženi. Ovšem dnešní zpráva, pokud to není nějaký fake, což jeden nikdy neví, svým "svěžím" závanem, určitě probrala dost lidí včetně mě.
Svěže tedy přetáhmu, co se dá.
Úžasný

Mísa, vařečka, nebo stěrka?!

12. července 2020 v 19:01 | Cihelna |  Vzpomínky na minulost
Mísa, vařečka nebo stěrka. Zvláštní spojení slov jak by se mohlo zdát. Ale my, kteří jsme měli babičky nebo matky, jež každý týden pekly pro celou rodinu, moc dobře víme, o co jde.
Jako dítě jsem zažívala dvě sladká pokušení. Jedno bylo v podobě babiččiných kynutých placek, kdy rybízová či rebarborová placka byly pro mě něco jako božská mana. Vzpomínám si, že velmi často jsem byla nucena na příkaz své matky sednout na kolo a jet do vesnice k babičce pro sladké. Umíte si jistě představit otrávený dívčí obličej, která celá radostí jede např. v dešti pro povidlové buchty, které jsem k smrti nesnášela. Ovšem když se pekly placky….to bylo jiné…. U babičky jsem nafasovala proviant a jela domů….Kola se tehdy ukládala do kůlny, kam se zajíždělo zadem, takže nikdo nemohl tušit, kdy jsem dorazila. Zaparkovala jsem bicykl, usadila se a sbodla jednu placku…celou pro sebe!!! Utřela si pusu a šla do domu, kde nás matka spravedlivě podělila, abychom se nepoprali. Jen jednou se mě ptala, jak to, že jsou placky jen dvě. Pokrčila jsem rameny a s klidem odpověděla: "Asi málo rybízu?" Co si máti myslela doopravdy, to nevím, raději jsem rychle zmizela.
Kdy ale člověk nikdy nemizel, ba naopak nabízel své služby, bylo při pečení třených buchet. Protože ten, kdo nejvíc pomáhal, měl nárok si vybírat jako první, a to co olíže se zbytkem těsta: mísu, kde toho zbylo nejvíce, nebo vařečku, či stěrku. Někdy se stávalo, že jsme pomáhali všichni, to potom záleželo na tom, kdo rychleji zařve: " Mísa!!!" Ten byl vítězem. Pokud jsme se hádali jako koně, bylo to výjimečně, protože v tom případě následovala krutá skutečnost. Máti nebo babička nádobí umyly i s tím úžasným sladkým pokušením.

Voňavá práce

8. července 2020 v 9:07 | Cihelna |  Jen tak stručně o bylinkách
Jsem vlastně spokojený člověk, protože moje práce voní a ne jenom mně. Nejvoňavější jsou malé různorodé zakázky. Jako ta včerejší :)

Sova- moudrost? Platí to stále

2. července 2020 v 17:33 | Cihelna |  Úvahy:Tak si běžím a napadá mě...
Dnes se mi ještě za přijatelného počasí podařilo jít běhat. Už asi měsíc se chci pochlubit TlusŤjochovi s kalamářem a otázkou, zda se shodneme na poč.20.století.
Ale tak nějak mi do hlavy vlezla myšlenka, proč se vytrácí , přirozená moudrost a různé paidee dostávají zelenou.

Zajímalo by mě, proč byla sova vybrána jako symbol moudrosti. Zda to bylo proto, že moudrost není vidět, ale promítá se v našich činech a jednáních. Navíc někomu bohužel zůstane skryta po celý život.
Zdá se, že to není pravda. Křiklouni posedlí sociální rovností kohokoliv s kýmkoliv, chtėjí nesmyslnými tezemi dokázat, že jsme si všichni rovni a běda tomu, kdo nesouhlasí. Připomíná vám to něco? Počátek totalitní ideologie? A to o komunistech nepadla ani zmínka. A proč také? Lidskoprávní aktivisté čehokoli to vykonají za ně. Myslím, že některé skupiny už mohou oprašovat písně…Kupředu, levá!
A tak se dívám na kalamář se sovou a přemýšlím, kde udělali "soudruzi z NDR chybu"!